Tak mě tak napadá, není to prastaré říkadlo, co se kdysi kdesi dětem vyprávělo, ale prostě jen tak, když si tady sedím a mám tě plnou hlavu... Když si tady prostě jen tak sedím s nohama na stole a přemýšlím si o tom co by mohlo být kdyby to bylo nebo kdyby to bylo tak nějak naopak - nebo co. Trochu zamotaný, že?
  Co mě tak vlastně napadá?
  Ptáš se a já pořád mlčím? Neobávej se, odpovědi se dočkáš. Potřebuji jen kousek času, takovej malej čas, abych se rozhoupal, abych to byl prostě zase já, ten kdo z tebe sbírá kousky toho malého lidského štěstí, které nezabije nás. Které je vlastně rádo, že se sbírá...
  Tak mě tak napadá - a už je to tady zase a znovu -)))
  Jak by asi vypadalo srdce z písmenek.
  Že to není možné? To říkají jen žvatlalky. Tou naštěstí nejsi. Srdce z písmenek, namalovaný, pěkně napsaný.... Vím, umíš si to představit.
  Ale co takhle ty z písmenek?
Pěkně vyskládaná... Určitě by ti to slušelo...
A zase bych na tebe hleděl, oči vyvalený až k bradě...
Že nevěříš?
Tak se podívej jak ti to sluší, když jsi poskládaná z písmenek ...
Podívej se srdci do očí co tam má psáno. Ty písmenka jsou tam už od narození...
A pak, že srdce není poskládané z písmenek.